“Vstávej brácha!” křičí na mně Sandy z jídelny.
Podívám se na budík. 6:15. Copak ta holka nemá soudný rozum? Škola začíná až v devět.
“Dělej, nebo na tebe nezůstane snídaně!” směje se mi.
“Vždyť už jdu.” Pomalu se dobelhám do jídelny a sedám si ke stolu. Už tu na mně čeká snídaně. I když se často hašteříme, musím uznat, že tu malou plavovlasou holčinu s šedozelenýma očima mám rád. Nechápu jak může být tak brzo plná energie. Já si jdu ještě na chvilku lehnout, ale po chvilce mě už zase tahá z postele, že prý ať nepříjdem pozdě. Nemám náladu se s ní teď hádat, takže již podruhé vstávám a chystám se do školy. Ach jo, a takhle to bude celý školní rok.
V 8. hodin jedem autobusem, protože je první den školy a ségra si chce zabrat ty nejlepší místa. Doprovodím sestru do třídy a jdu se podívat k nám. Simon tu ještě není. Doufám že dodrží svůj slib a tentokrát nepřijde pozdě. Vycházím ven a jdu na zastávku. V 8:45 už naštěstí přijíždí. Rychle házíme se Simonem náš prázdninový pozdrav a spěcháme do školy.
První nás zastavila Gabriela. Byla ráda, že nás vidí. To šlo poznat už jen z toho, že objala Simona. Pak se naše pohledy střetly. Teda spíš si všimla, že ji celou dobu pozoruju, ale přešla to a my pokračovali chodbou dál. Vidím, že ségra už je taky na chodbě. Simon se s ní přivítá a jde někam dál, nejspíš za Veronicou. Já jdu za Olsmerem a Johnem. Právě vedou nějakou debatu, které moc nerozumím, tak se s nima jen přivítám a rozhlížím se, kdo je tu dál z naší party. Simon zrovna představuje svého mladšiho bráchu ostatním a je téměř nemožné si nevšimnout Nixiina pohledu. Naštěstí se mi daří nesmát se a od toho, abych jim pogratuloval, mě zastavil Arkarianův hlas. “Po škole v úkrytu. Mám pro vás něco, co vás potěší.” Zaraženě se dívám na Simona. Slyšel to taky? Z tohohle přemýšlení mě vytrhne až hlasitý výbuch smíchu. Nevím co se děje, ale začínám se smát taky. Pak zazvoní zvonek a my jdem do třídy.
Zůstala na nás poslední lavice vzadu. Učitelka z dějepisu nám říká, co letošní rok budeme dělat. Jakoby mě to zajímalo. Už tři roky cestuju pravidelně do minulosti a tahle učitelka si myslí, že mě může něco naučit? Simon, můj parťák na výpravách, taky nevypadá zrovna zaujatě.
***
Na obědě jsme se opět sešli celá parta. Sedl jsem si ke Gabriele a probírali jsme, co kdo zažil o prázdninách. Neměl jsem moc o čem mluvit, protože o Rytířích mluvit nesmíme, ale Gab měla dost zážitků, abychom se zabavili na celý oběd.
Jen v jednu chvíli nás vyrušil Veroničin vylekaný výkřik. Simon se asi zase baví. A překračuje u toho pravidla Rytířů! Myslím, že o tomhle se Arkarian taky zmíní. Naštěstí to není nic vážného a nejspíš si toho ani nikdo nevšim. Pak si přisedají k nám a já můžu dál poslouchat veselé historky od Gabriely. Když odcházíme, Simonovo naznačení, že vše platí mi připomíná, že ještě musím za Sandy. Na chodbě jí oznamuju, že dneska přijdu až na večeři. Po obědě máme ještě literární seminář. Mám tu učitelku rád, ale její výklad je oproti naším výpravám tak nudný, že jsem nakonec usnul. Simon mě probudil těsně před koncem hodiny a po zvonění jsme byli první ze třídy venku.
Žádné komentáře:
Okomentovat