Arkarian nás čeká před vstupem do úkrytu s roztaženýma rukama. Leon už chce něco namítat na jeho vlasy a oči, ale mrazím ho pohledem a on zavírá pusu.
“Zdravím tě Leone. Jsem Arkarian. Rytíř nejvyššího řádu a ochránce Citadely. Pojď dovnitř, určitě máš spoustu otázek.” S tímto se otáčí a pokračuje dál do nitra Citadely. Leon s otevřenou pusou sleduje Arkariana. Já se jen usmívám, protože jsem si vzpomněl na svůj první průchod. Bylo to před skoro deseti lety. Nikdo se se mnou nechtěl bavit. Byl jsem pro ostatní divný. Běhal jsem moc rychle. Ne jako teď, ale v té době už hodně rychle. Arkarian mě našel u lesíka, když jsem brečel. Řekl mi, jak to je se mnou doopravdy. Vzal mě za ruku a vedl směrem, který si zapamatuju do konce života. Přišli jsme ke vchodu a zíral jsem jako Leon.
Leon mi to připomněl. Pokračujeme dál chodbou do hlavního sálu. Leon jen otáčí hlavou na všechny strany a dívá se po všem. Přicházíme do hlavního sálu se všemi tintítky a udělátky, co tu Arkarian má. Leonovi padla brada ještě o kousek níže. Je sranda ho pozorovat. Usmívám se od ucha k uchu. Arkarian Leonovi ukazuje, co co dělá, jak co pracuje aj.. Za nedlouho nás Arkarian opouští. Jde přivítat Olsmera. My stojíme s Leonem a čekáme.
“Jaký máš pocit?”
“Jsem zmatený. Najednou je toho moc.”
“Na to si zvykneš. Nebudeš sám.” V ten moment se na mě podíval zvláštním, nechápavým výrazem. Já jen kývu hlavou. Najednou se z chodby vynoří společně s Arkarianem i Enyan a Olsmer. Leonovi znovu padla brada až na zem. Nevěděl, že i Enyan je v Organizaci. Užívám si toho pohledu Leona na Enyana.
Arkarian zhmotňuje židle pro všechny a já s Enym si sedáme. Leon se po chvilce nedůvěřivosti taky posadil. Jen Olsmer zůstal stát. I on s neochotou usedal. Všímám si pobaveného pohledu Enyho. Taky mi cukají koutky.
Eny na mě kýve, že něco potřebuje. Ptáme se jestli můžeme na chvíli odejít.
“Klidně běžte.” odpovídá Arkarian a začíná povídat klůkům, jaká je jejich role. Jdeme do prvních dveří. Eny zavírá.
“Potřebuju s tebou mluvit. Teda potřebuju mluvit s Arkarianem, ale možná budeš vědět i ty.” Chrlí ze sebe v rychlosti. “Mluvil s tebou už někdy někdo v myšlenkách kromě lidí z Organizace?”
“Kromě Arkariana, Tribunálu a Loriana nikdo, proč?”
“Víš jak jsem včera šel do toho lesa?” přikyvuju. “No, tak já jsem si tam ležel v trávě, a najednou mě někdo v myšlenkách oslovil jménem. Řekl jsem si, že to nejspíš byl asi sen, přece jen jsem tam skoro usínal, takže bych to nevylučoval, ale dneska, když jsem tam čekal na Olsmera, mě znova někdo oslovil jménem. V myšlenkách. Ani mi neřekl co chce.”
“Tak s tím asi budeš muset počkat na Arkariana. Jsem stejně zmatený jako ty.” V tu ránu mě něco napadalo, ale nechal jsem si to zatím pro sebe.
“Pojďte zpět.” Volá nás Arkarian. Jdeme zpět a sedáme si. Vidím, že se kluci usmívají a nutí mě to taky k úsměvu. Arkarian vstává a kýve na nás, ať jdeme za ním. Procházíme chodbou a vstupujeme na jedno ze cvičišť. Stojíme v dlouhé místnosti. Zase zírám, co citadela dokáže. Otáčíme se na Arkariana.
“Ukážete klukům cvičný souboj.” říká rozhodně. Sice v první chvíli nechápu, ale vidím výraz v obličeji Enyho, který je zjevně potěšen tím, co právě přišlo. Přede mnou se zhmotňují dvě dýky. Chytám je a stavím se do svého postavení. Rozbíhám se nabírám rychlost. Házím dýku proti němu a dodávám svou druhou schopnost - používat sílu větru. Roztáčím dýku na vyšší rychlost. Odráží štítem a je překvapený, s jakou silou byla dýka vrhnutá. V tu ránu jsem u něj. Zasahuju ho kopem do kolena a uskakuju před jeho máchnutím mečem. Málem jsem měl zase ránu na břiše. Začínám uvažovat. Vítr mi odrazí štítem a rychlost nemůžu používat věčně. Zbývá jen jedno. Dvěma rychlými skoky jsem u něj a mířím dýkou na rameno. Odráží štítem a útočí mi na hlavu. Krčím se dělám kotoul a beru si druhou dýku. Dýkami odrážím jeho další úder a útočím kopem na hrudník. Dělá piruetu a míří mečem opět na hlavu. Krčím se jen tak tak. Vyrážím proti němu dýkou. Začínám složitý sled úderů, který jsem se učil. Vířím kolem sebe a pomáhám si schopností rychlosti, dělám piruetu a zasahuju ho kopem do žeber. Stojíme asi 3 kroky od sebe a zhluboka dýcháme. Vidím divný pohyb Enyho a začíná se něco dít...
Žádné komentáře:
Okomentovat