Probouzím se už brzy ráno, ségra ještě spí. Připadám si jako zombie po dnešní noci. Snažím se ještě usnout, ale nejde to. Celou noc se mi zdálo, že Olsmer žádné schopnosti neobjeví a Tribunál mě vyloučí od rytířů, protože jsem neschopný učitel. Najednou cítím vůni kávy. V tu chvíli mi dochází, že mamka je nejspíš ještě doma. Vstávám a jdu do jídelny.
“Dobré ráno” mumlám ospalým hlasem a pokračuju do kuchyně. Mamka mě doprovází překvapeným pohledem a taky mě zdraví.
“Co se děje, že dneska vstáváš tak brzo?”
“Probral jsem se a už nemůžu usnout, to se děje” odpovídám mrzce z kuchyně.
Mamka už se naštěstí dál nevyptává a nabízí mi kávu. S radostí přijímám a z kuchyně si přináším cukřenku.
Mamka už pak odchází do práce a já se vracím do postele s nadějí, že by se mi mohlo ještě podařit usnout. Marná naděje. Zvlášť po kávě. Beru telefon, že si zahraju nějakou hru, ale místo toho si všímám Simonovy zprávy. “Někdo se k nám vloupal. Zítra ti řeknu víc.” Snad se nikomu nic nestalo. Simonovi určitě ne. A kdyby jo, tak by asi zavolal. Snad. Opět vstávám z postele a jdu udělat něco k snídani. V klidu. Dneska si o tom promluvíme. Chystám snídani i pro ségru a nechávám ji vzkaz, že jsem šel už dřív.
***
I přesto, že jsem šel pěšky, tak přicházím na zastávku velice brzo. Sedám si na lavičku, kousek dál od zastávky, a čekám. Pořád mi vrtá hlavou ta zpráva. Vytahuju mobil a znova si jí pročítám. Snažím se najít něco, co tam není. Vzdávám to ve chvíli, kdy z autobusu, už asi čtvrtého, vystupuje Simon. Okamžitě se zvedám a jdu k němu. Všiml si mě skoro hned a jde mi naproti. Ptám se ho co se stalo.
“Včera jsem přišel domů a byly vyražené dveře. Nevím co se stalo, Leon mi taky nebyl schopný nic moc říct. Prý tam byla rána, a pak se tam prý něco mihlo. Sice mu moc nevěřím, ale možná... Co si o tom myslíš? Myslíš, že někdo zná náš druhý život?”
“Nevím.” Chvilinku přemýšlím a pak dodávám, “Možná Arkarian bude vědět.”
Takže tohle je ten problém. Někdo jim vyrazil dveře a pak utekl. Takže to vlastně ani nebylo vloupání. Ale je fakt, že to by vystrašilo i mě. Za takových myšlenek se dostávám se Simonem až do třídy.
***
Konečně přestávka na oběd. Jdu za Olsmerem.
“Čau, hele, máš dneska po škole čas?” ptám se ho na chodbě.
“No, po škole zrovna ne, musím ještě něco dodělat.”
“A potom by jsi měl čas? Víš jak, mohli bychom někam zajít a pokecat.” To zas melu blbosti.
“Asi jo, uvidím, kdyžtak ti ještě zavolám” odpovídá dost nejistě a odchází pryč.
Super. Tak tomu říkám “skvělý” start.
Na obědě si sedám mezi Simona a Sandy. Simon se o něčem baví s Veronicou a Sandy se baví s nějakou její kamarádkou, kterou neznám. Ale vždyť to je ta holka ze včera! Rozhoduju se, že večer se o ní od ségry dozvím víc. Dojedl jsem a před jídelnou čekám na Simona.
“Už jsi říkal bráchovi o Rytířích?” ptám se ho.
“Jo, po škole zajdem za Arkarianem ne?” odpovídá nadšeně.
Ani mě to moc nepřekvapuje, přece jen je to jeho bratr. Beztak už mu to řekl včera.
“No, víš, Olsmer nemá po škole čas, takže bychom dorazili asi později. Dám ti pak ještě vědět.”
“Dobře, budem u Arkariana. Stejně s ním potřebuju probrat ten včerejšek.”
Přicházíme do třídy a do konce vyučování už se nic zvláštního neděje. Po zvonění vycházíme ven. Leon už tam je, Olsmer vychází chvilku po nás a někomu telefonuje. Simon se se mnou loučí. Ještě mi stíhá popřát hodně štěstí a jde za Leonem. Pff, kdyby tam raději šel se mnou. Jdu za Olsmerem, který právě ukončil hovor.
“Už víš jestli teda budeš mít čas?” ptám se ho.
“Budu tu asi kolem čtyř, může být?”
Chvilku přemýšlím a pak odpovídám.
“Jo, to by mohlo být fajn. Nebo víš co? Přijď k lesu, je to tam příjemnější než tady u školy.”
“Takže domluveno, ve čtyři u lesa.” Usmívá se a odbíhá pryč. Zřejmě má něco opravdu důležitého. Mám ještě hodinu čas. Rozhoduju se, že půjdu do lesa už teď, třeba mě napadne nějaký zajímavý způsob, jak mu říct o Rytířích.
Žádné komentáře:
Okomentovat