Práce u mámy skončila. Měl jsem asi 20 minut na to, abych se dostavil na smluvené místo. Sprintoval jsem na autobus. Měl jsem štěstí, že přijel hned, jak jsem doběhl. Cesta trvala asi 15 minut, takže jsem měl dostatek času na to, abych došel k lesu. Cestou jsem přemýšlel o tom, proč chce se mnou Enyan mluvit osobně a zrovna dnes, jako by to nemohl nechat na další den ve škole. Když jsem přišel k lesu, měl jsem ještě minutu rezervu. Enyan však nikde.
Čekal jsem ještě dalších 15 minut, něž vůbec dorazil. Pomalu už jsem chtěl jít.
“Ahoj, promiň že jdu pozdě” Promluvil.
“V pohodě. O čem jsi chtěl mluvit?”
“Jak jsi se měl o prázdninách?”
“Jo dobře. Jako každý rok. Co ty?”
“No, já to měl zajímavější. Byl jsem ve starověkém Egyptě.”
“Jak to myslíš? Jste měli nějaký tábor nebo co?”
“Ne, Olsmere. Myslím opravdový starověký Egypt. Patřím k Rytířům času. Vracíme se do historie a zajišťujeme, aby vše bylo tak, jak se to učíme v dějepise.”
Dělá si ze mě srandu?! opravdu jsem se nehnal tady jen pro to, abych byl cílem nějakého blbého vtipu!
“To si jako vážně myslíš, že jsem tak blbý, aby sis ze mně mohl dělat takovouhle srandu?”
“Ne, tohle je pravda. Máme i zvláštní schopnosti. Schválně, zaútoč na mě.”
Co to po mně chce? Nechci ho napadnout!
“Ne, proč bych to dělal? Jestli je to vtip, tak je hodně dobrý, ale už toho prosím nech.”
“Hoď mi ten kámen.”
Buď jsem blázen já, nebo on…. To už je teď jedno. Budu hrát jeho hru, ať je spokojený. Stejně to už je teď jedno.. Prostě vezmu ten kámen a hodím mu ho…
Poté, co jsem ho hodil, začal Enyan podivně mávat rukou ve vzduchu. Vypadalo to, jaky by dělal nějaký obrazec. Vůbec se nesnažil ten kámen chytit. Když už jsem myslel, že se nic nestane, kámen se najednou těsně před dopadem odrazil od nějakého modrého pole. Nevěřil jsem svým očím… “Je možné, že to udělal on, pomocí své ruky?” Ptám se sám sebe.
“Už mi věříš, že je to možné?”
Nevěděl jsem co mu mám na to říct. Nikdy jsem nic takového neviděl. Ani tomu nevěřím. Zkoumal jsem to místo, kde měl dopadnout kámen, ale nic tam nebylo.
“Co to má společného se mnou?” Ptám se ho v domnění, že mi to vysvětlí.
“Tribunál rozhodl, že i ty se máš stát součástí Rytířů.”
Tak ona to bude nakonec pravda. Opravdu existuje tajný spolek rytířů, přesně jak mi říkal na začátku.
“A co to pro mě znamená?”
“Víš co? Pojď se mnou, Arkarian ti to vysvětlí”
Že bych se konečně dočkal odpovědi?
Cestou jsem stále přemýšlel, co mám společného s tím spolkem a proč bych zrovna já tam měl vstoupit. “Proč já? ….”
Asi po 5 minutách jsme došli k nějaké skále, kde stál nějaký muž.
Zřejmě to bude ten Arkarian, nebo jak se jmenuje.
Když jsem přišel blíž, zdál se mi povědomý, jako bych ho už někdy viděl. Přistoupil jsem tedy ještě blíž, abych mu pořádně viděl do obličeje.
Přišel ke mně a položil ruku na mé rameno. Je to ten rytíř z mého snu! Ten, se kterým jsem bojoval proti kerberovi v Ivory Tower.
“Kdo jste?” Konečne dostanu odpověď na otázku, kterou jsem chtěl slyšet již ve snu.
“Jsem Arkarian, a s dalšíma otázkama počkej, až budem vevnitř, ať Simon s Leonem nemusejí dlouho čekat.”
Ano, tohle jsem věděl už od Enyana….
Jdeme dovnitř. Chodba je úzká. Vešli by se sem maximálně 3 lidi vedle sebe. Na konci chodby jsem už viděl Simona s jeho bráchou Leonem. Oni taky?
“Hele Enyane, když už tak vidím Leona a Simona… kdo ještě patří mezi rytíře?”
“Co já vím, tak členové jsme jen my čtyři, výše pak ještě tady Arkarian, Tribunál a Lorian. O těch asi bude mluvit za chvíli Arkarian.”
Neodpověděl jsem, pouze kývnul.
Vešli jsme do velké místnosti. Arkarian udělal ve vzduchu nějaké gesto a najednou se objevily židle. Chvíli jsem nechápal, co se děje, ale když se všichni usadili, rozhodl jsem se usadit taky.
Arkarian se postavil a začal monolog. Povídal něco o historii rytířů, jejich úkolech a pravidlech. Během jeho monologu se někam vytratil Enyan se Simonem. Bylo mi to podivné, ale dál jsem si jich nevšímal a soustředil jsem se na to, co vypráví Arkarian.
Tomuhle říkám výklad. Né jak naše učitelka literatury …
Jakmile skončil, zavolal si k sobě Simona s Enyanem a odvedl nás do vedlejší místnosti. Bylo zde spousta různých předmětů a figurín. Později jsem se dozvěděl, že to jsou pomůcky pro trénink boje. Arkarian chtěl, aby nám Enyan se Simonem ukázali souboj. Simon měl v rukách dýky a Enyan si vybral meč. Zajímavý styl..
Jako první zaútočil Simon a vrhl po něm dýku. Byl jsem překvapený, jak rychle plula vzduchem, jakoby neměla žádný odpor. Enyan svým gestem dýku odrazil. Opět jsem viděl modré pole, stejné jako s tím kamenem. Simon se dostal k němu a Enyan se snažil o protiútok. Vedle Simona však vypadal jako hromotluk. Je až moc rychlý na Enyana. Jeho pomalost pro něj znamenala obdržení rány do kolena.. Simon se opět pokouší o útok. Enyan však stihl vykouzil další modré pole a odrazit jeho útok dýkou. Simon se pak musel bránit jeho meči, mířící na jeho hlavu. Podařilo se mu to a kopem odráží Enyana od sebe. Enyan se pomocí otočky dostává dostatečně blízko pro útok. Simon se však hbitě skrčil a vyhnul se tak jeho útoku.
Simon s úšklebkem ještě víc zrychlil své útoky a Enyan se jen tak tak brání. Všude kolem něj jde vidět modré polo, co ho chrání. Simon je však příliš rychlý a nachází skulinu v jeho obraně. Enyanův obličej se zkřivil oblestí po obdržení rány do žeber.
“Když Enyan vydrží održet jeho útoky dostatečně dlouho, tak se třeba Simon unaví. Začíná mě to bavit.”