Zase ten divný sen. Už to asi budu muset prodiskutovat s Arkarianem a Enym. Tohle už fakt není normální. Leon zrovna vchází do pokoje.
„Vstávej lenochu.“ a uštědří mi herdu do zad. Sakra tentokrát to fakt bolelo.
„Klidni se trochu.“ vyjedu na něj. Leon je můj mladší bráška. Asi o půl hlavy vyšší než já, světlejší vlasy a oči hnědé jak kaštany. Je trošku vyzáblejší než já, přece jen jsem u Rytířů a tam se lecčemu naučíš, obzvlášť ohánět se těžkými zbraněmi. A to už člověku narostou svaly.
Vstávám a bleskově se oblékám. Dneska je první den školy. Zase ten kolotoč začíná znova po těch úžasných prázdninách strávených s Enyanem. Toulat se minulostí a zachraňovat tok dějin, aby pokračoval tak jak měl. Sice u rytířů jsem už od 9 let, ale i tak si užívám pokaždé, když se můžu vrátit zpět do minulosti. Při těch myšlenkách scházím po schodech dolů. Při pohledu na stůl se snídaní, bych ani nejedl. Raději bych byl už s Enyanem a naší školní partičkou. Ale raději sedám a ukusuji toast se sýrem a šunkou. Zase přemýšlím nad našimi toulkami.
Dívám se na hodinky. 8:30!!!! Sakra. A to jsem tentokráte Enyanovi slíbil, že přijdu včas!!! Beru bágl, svačinu házím bleskově do tašky a spěchám na bus společně s Leonem. Stíháme to na poslední chvíli. Leon jde na stejnou školu jako my. Nastupuje do prváku a neví, co ho čeká. Sice jsem ho už poučil o některých učitelích, a jak to vlastně na škole funguje, ale on má svou hlavu. Nemám mu to za zlé. Jen aby se zapsal dobře.
Vystupujeme a hned u zastávky na mě Enyan čeká. Dáme svůj pozdrav a spěcháme k ostatním. Všichni už jsou zde, takže zase jako poslední. Gabriela mě objímá, s Enym si jen vyměňuje pohledy. Se Sandy se zdravím a kráčím k Veronice. Ta je zabraná do svého mobilu.
Nakláním se nad ní: „Už zase máš ten mobil v ruce Veronico???“ „Simone!!!“ vykřikne a objímá mě. Nixie stojí vedle Gabriely a něčemu se hihňají. Pouštím Veronicu a objímám Nixie. S Johnem a Olsmerem se zdravím hned v zápětí. Představuju ostatním Leona. Všímám si, jak se Nixie po něm dívá. A asi to neušlo jen mě. Enyan se taky pobaveně dívá a kouše si ret, aby se nezačal smát.
Vtom uslyším v hlavě Arkarianův hlas: „Po škole v úkrytu. Mám pro vás něco, co vás potěší.“ hlas utichl. Díváme se s Enyanem po sobě a oba máme zaražený pohled. Než zazvoní zvonek, slyším ještě Gabrielu, jak říká, že se zase tváříme jak kakabusy. Ostatní vybuchují smíchy a my se přidáváme.
Sedáme do lavic. Sedím hned vedle Enyana v poslední řadě. Začíná nám 3. ročník. Učitelka vchází do třídy a začíná nás poučovat, co letos probereme. Ani moc nevěnuju pozornost, co do nás učitelka hustí. Jsem zvědav na to překvapení, co pro nás má Arkarian. Těším se jak dítě čekající na bonbón.
***********
Na obědě se připojujeme k ostatním. Veronica zase s mobilem v ruce a Gabriela si o něčem povídá s Enym. Nixie se zase vyptává na něco Leona a John s Olsmerem jsou taky zapojeni do nějaké debaty. Zkusím vylekat Veronicu. Přicházím ze zadu potichu jako myš a chytnu ji za pás. Vyděšením ji padá mobil z ruky. Zachytávám ho těsně nad zemí. Ano zase jsem použil svou schopnost rychlosti, i když bych neměl. Arkarian nám to zakazuje.
Veronica se jen udiveně dívá. „Vylekal jsi mě.“
„Taky jsem to měl v úmyslu. Příště budu zdvořilejší. Přísahám.”
„To doufám.“ Říká pobaveným tónem. Já se usmívám od ucha k uchu. Veronica se mi už dlouho líbila, ale nevím, jak bych jí to řekl. Blond vlasy s modrými proužky, usměvavá, vtipná a chytrá. A ty úžasně modré oči. V nich jsem se ztratil poprvé, když jsem je viděl.
Pamatuju si to. Bylo to před dvěma lety. Viděl jsem ji v tělocvičně. Hrála se středoškolská vybíjená. Seděla tam a fandila své třídě. Po zápase se na mě podívala těma očima a usmála se. Od té doby nemůžu ten úsměv dostat z hlavy. Člověk nikdy neví, co ho čeká.
„Jdeme si dát něco k jídlu???“ ptám se po chvíli.
„Jasně. Mám hlad jako vlk.“ odpověděla. Nabíráme si něco dobrého a sedáme k ostatním.
Otáčím hlavu k Leonovi a šeptám: „Musím po škole zmizet. Ujisti mamku, že se do večeře vrátím.“ Leon přikyvuje a dál mluví s Nixie.
Já jen kývu na Enyho, že dobrý. Vracíme se do tříd a pokračujeme ve výuce. Bereme zrovna americkou literaturu meziválečného období. Strašná nuda, když to znám. Arkarian nás tím zásoboval už jako malé, takže odpočítávám sekundy, abych už vypadnul. Otočím se na Enyho. On usnul!!! Málem vyprsknu smíchy. Naštěstí se udržím. Budím ho před koncem hodiny, ať můžeme vypadnout. Konečně zvoní. S Enym vybíháme ze třídy jako první a utíkáme naším směrem k tajnému úkrytu.
Žádné komentáře:
Okomentovat