Vstávám a jdu do koupelny. Pořád mi není jasné, co se včera vlastně stalo. Popřeli jsme s Leonem, co se dělo. Svedli jsme to na nás a zaplatili napůl nové dveře. Ale ani tak mi to není jasné. Za Arkarianem jsem včera nešel. Říká se, že ráno je moudřejší večera. Zeptám se ho dnes.
Oblékám se, čistím zuby a dávám se celkově do pucu. Scházím dolů do kuchyně a ukusuju z krajíce chleba se sýrem. Pořád se ale myšlenkama vracím ke včerejšku. Brácha mě tahá za rukáv a vytrhuje mě z myšlenek.
”Jdem na bus, nebo zas přijdem pozdě.” Zvedám se, beru svačinu a loudám se na zastávku. Cesta busem mi připadá nekonečná. Čekám, co řekne Eny na tu zprávu. Vystupuju a rozhlížím se. Eny jde naproti mě a já se deru davem za ním. Vypadá vyděšeně.
“Co se stalo?” V rychlosti mu všechno vysvětluju. Vypadá zaraženě.
“Co si o tom myslíš? Myslíš, že někdo zná náš druhý život?”
Nakonec z něj jen vypadne: “Nevím…Možná Arkarian bude vědět.” Mlčky pak jdeme do třídy. O přestávce na oběd jsme se dohodli s Enym, že to řekneme klukům, co je čeká dnes odpoledne. Eny už mluví s Olsmerem. Jdu tedy hledat Leona. Nacházím ho u stolu s Nixíe.
Docházím k nim: “ Jak se máte?”
“Celkem fajn.” odpoví mi Nix.
“Brácha můžu s tebou mluvit?”
“ Můžeš.” ale nezvedá se.
“Je to důvěrné.” Potom pochopil. Zvedá se od stolu a kráčí za mnou do prázdné třídy. Zavírám za sebou dveře a zatahuju rolety, ať máme soukromí.
“O co jde? Měl jsem s Nix rozjednanou diskuzi.” Zmrazuju ho pohledem, ať ztichne.
Sedám si naproti něj a začínám vysvětlovat: ”Musím ti vysvětlit důležitou věc Leone, takže mě prosím tě nepřerušuj. Patřím mezi Rytíře času…”
“Mezi co?”
“Rytíře času. Nepřerušuj mě sakra. Je to můj tajný druhý život, který vedu už skoro 10 let. To je ten důvod, proč mizím pokaždé pryč odpoledne. A ty jsi teď dostal šanci se k nám přidat.”
“Díky. Nemám zájem.”
“ Fajn. Něco ti ukážu.” rychle jsem sebral všechny myšlenky a rázem jsem stál u okna. Leon už stál u dveří, a otvíral. V tu ránu jsem byl u něj.
Otevřená pusa dokořán a koktal: “J-J-Jak jsi to udělal?”
“Schopnost, kterou mám, mi umožňuje pohybovat se nadlidsky rychle. Nikdo mě nedokáže vidět při té rychlosti.”
“Počkej. Stejnou rychlost, měla ta věc včera večer.”
“To jako fakt?”
“Jo přesně tak rychlá a zároveň neviditelná skoro.”
Že by někdo měl stejnou schopnost jako já? Ne, to se mi nezdá. Počkat, ale kdyby to byl někdo z chaosu… Sakra. Tohle asi opravdu musím probrat s Arkarianem. Tohle nemůžu nechat jen tak.
“Opravdu nevíš, co to bylo???”
“Ne.”
“Ok. Nevadí. Vraťme se zpět k tobě. U tebe se projevila síla. Nevšiml jsi si náhodou něčeho nebo někdy na sobě, kdy jsi použil nadlidskou sílu???”
“Jo. Dneska na baseballu. Nadhodil jsem moc silně a catcher si zlomil malíček, když to chytal do lapačky. Fakt je to tím?”
“ Jo, Leone, a mnohem víc. To ti poví až Arkarian odpoledne. Teď se můžeš vrátit k Nix. Po poslední hodině nás čekej u východu. A nezapomeň, o tomhle nesmíš nikomu říkat!” Leon odchází a já vrážím do holky se zrzavými vlasy.
“Omlouvám se.”
“Ne já se omlouvám.” říká hezkým hláskem. A odkráčí pryč. Dívím se. Tu holku jsem tu ještě neviděl. Vracím se zpět do jídelny, kde už sedí u našeho stolu všichni ostatní. Sedám si k Veronice, která mi věnuje zase jeden z těch svých krásných úsměvů.
“Jaký máš den dneska?” ptám se ji.
“Teď už lepší.” a usměje se
“Jen díky tomu že jsem přišel?”
“No možná i díky tomu…”
Začli jsme se smát. Ten smích je slast pro mé uši, když se směje. Vidím Enyana, že si sedá a divně se tváří na holku, která se zrovna baví se Sandy. To byla ta, do které jsem vrazil na chodbě! Vidím ale, že Enyan ji taky odněkud zná. Nechávám to teď plavat. Bavím se dál s Veronicou o tom, jak se jí vede atd. Dojídám a odcházím z jídelny.
Před jídelnou už na mě čeká Enyan.
“Už jsi říkal bráchovi o Rytířích?” spouští hned, co k němu přicházím.
Zrovna jsem mu o tom chtěl říct, takže kladně odpovídám a ještě nadšeně dodávám:
”Po škole zajdem za Arkarianem ne?”
“No, víš, Olsmer nemá po škole čas, takže bychom dorazili asi později. Dám ti pak ještě vědět.” odpovídá vyhýbavě.
“Dobře, budem u Arkariana. Stejně s ním potřebuju probrat ten včerejšek.”
Odcházíme zpět do třídy. Po tom dobrém obědě mi zase nějak otupěla mysl a nedávám moc pozor výkladu z Biologie. Většina hodin, které bereme, se prolínají s mým poslaním Rytířů, takže většina věcí je mi známa. Přemýšlím ale už o nadcházející věci ohledně zasvěcení nových Rytířů. Těším se, až Leona představím Arkarianovi.
Končí nám škola. Leon už stojí u brány. Loučím se s Enyanem a přeju mu hodně štěstí v přesvědčování. Odfrkne si po mé poslední poznámce. Já se usmívám a pokračuju za Leonem, který už netrpělivě přešlapuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat