Vidím jak z Enyho prstů jde modrý proud. Je pekelně soustředěný. Ten modrý jas mu nakonec obaluje celé tělo. Dokázal to! On opravdu obalil štítem celé své tělo. Přelítá mi po obličeji spokojený výraz. Opravdu se mu to povedlo. Zatahuje ruku, modrý jas opadá a otvírá oči. Ony se změnily i oči! Zářivé, modré. Neskutečné. Chystá se k útoku. Takže fajn. Začínám to brát taky vážně. Vytáhnu taky nový trik. Ukračuju o jeden krok vzad a začínám se soustředit na dýky. Začínám střílet vzduchové seky směrem k Enymu a přidávám na rychlosti. Mezitím doběhl ke mně a mi nezbývá než se bránit a zároveň zkusit prolomit jeho obranu. Otáčím se v mé maximální rychlosti, co dokážu. Připadá mi že bojujeme skoro věčnost. V tu ránu já prolamuju Enyho obranu a on mě zasahuje jílcem meče do hrudníku. Padáme na záda, dýcháme oba jak lokomotivy a nejsme schopni vstát. Arkarian k nám kráčí a tleská.
“Eny, konečně jsi dokonale ovládl svou schopnost a ty Simone,” stojí nade mnou “jsi dokázal skloubit svou rychlost s větrem. Právem si zasloužíte povýšení.”
Usmívá se a já otáčím hlavu na Leona. Ten je štěstím bez sebe a Olsmer se taky tváří, že právě pochopil a usmívá se. I tak se z jejich pohledu dá odhadnout, že jsou překvapeni. Pomáhají nám na nohy a podpírájí nás ať nespadneme. Jsem úplně vyčerpaný. Eny nevypadá, že by byl schopen vůbec něco dalšího udělat, ale vidím jeho spokojenost v obličeji. Usmívám se taky. Posazují nás zpět do židllí a já se spokojeně rozvalím.
“Arkariane. Kdy je pasování nových rytířů?” Ptám se jakmile se trošku proberu.
“Dnes večer. Připrav Leona na jeho první přenos do Říma, Simone.”
“Řím?” Ptá se Olsmer
“Ano. Řím. Přesněji do starověkého Říma. Do Pantheonu.” slyším Leonovo hvízdnutí a začínám se smát. Brzo ale přestávám, jak mě bolí břišní svaly. Pod dlouhé době zase uvidím Tribunál. Těším se hlavně na Sebastiana. Po Lorianovi a Lady Jane je to nejvyšší rádce. Rád bych Loriana někdy viděl. Kromě tribunálu, ho prý vidělo hodně málo lidí a všichni se navíc ještě v popisu rozcházejí. Jsem zvědav i na dary, které jim rádci dají. Jsem rád za to umění s dýkami. Vybavuje se mi první sezení před Tribunálem, kde mi každý z rádců dal nějaký dar. Od Lady Jane jsem dostal dobrý úsudek a od Sebastiana dar boje s dýkami. On dává jen umění boje. Další dary si moc nevybavím, vím jen že jsem dostal dalších pět a od Loriana vidění v absolutní rychlosti. Dál už si z toho moc nepamatuju. Bylo mi 8. Vracím se zpět do reality, když vidím že se všichni na mě dívají jak na maso. Začínám se smát a dodávám:
“Omlouvám se. Asi jsem se zasnil.” všichni vybuchují smíchy a já snimi. Jakmile uticháme tak se zvedá Olsmer, že má ještě něco na práci. Arkarian posílá Enyho s ním, aby ho připravil na večerní přenos. Zvedám se a kráčím pomalým krokem k Enymu. Přátelsky ho objímám a plácám po ramenech.
“Byl jsi skvělej dneska.”
“Ty taky.” a oplácí mi objetí. Loučíme se naším pozdravem a já se vracím k Arkarianovi. Tantokrát nasazuju poker face a začínám.
“Arkariane musím s tebou o něčem mluvit a chci aby u toho byl i Leon, než něco namítneš.”
“Chceš vědět, co se stalo včera?”
“Jo to chci a Leon určitě taky.” Leon jen přikyvuje
“Dobře. Tak tedy se přesuneme jinam.” Přesunujeme se do vedlejší místnosti, kde je kulatý stůl a kolem něj 9 židlí. Podle Arkariana nás má být v konečném součtu 9, kteří dokážou řád chaosu zastavit. Kdo ví, kdo jsou ti další. Teď nás je 5.
Arkarian přináší z druhé místnosti nějakou věc, vypadá to jak malá televize, akorát je obraz po celé krychli. Pokládá ji na stůl a pouští, co se včera vlastně stalo. První obrázky začínají před naším domem. Zastavuje zde nějaká osoba. Je celá v černém. Něco mi na té osobě ale nesedí.
“Arkariane?” ptá se Leon
“Co se děje Leone?”
“Můžeš to zastavit, když ta osoba stojí před naším domem?” zdá se, že Leon si všimnul taky té rezavé šmouhy na zádech oné osoby. Arkarian vrací a přibližuje.
“Co je to?” Ptám se skoro sám sebe.
“Řekl bych, že nejspíš cop.” Odpovídá Arkarian a Leon skoro současně. Holka?
“Pustíme to dále.” Arkarian posouvá obraz dál. Vidím jak se dveře rozlétly na kousky a najednou ta osoba mizí. Vidím pak jen, jak černá šmouha vyletí ze dveří ven asi o dalších 10s později. Obraz mizí.
“Takže to byla nějaká osoba. A ještě k tomu s rezavým copem.”
“Vypadá to tak.” přidává se Arkarian a pokračuje “Ukážu to tribunálu dneska. Bude je to určitě zajímat.” Přikyvuju a snažím si to urovnat v hlavě, ale mám v ní guláš. Nejspíš to dneska už řešit nebudu. Měli bychom už jít domů a připravit se na večerní přenos.
“Měli bychom jít Leone. Čeká tě Tribunál dnes večer.” Leon přikyvuje. Loučíme se s Arkarianem a pokračujeme směrem dolů k městu a domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat